Ludolf Zaháňský
| Ludolf Zaháňský | |
|---|---|
| Úmrtí | 22. srpna 1422 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ludolf Zaháňský (? - 22. srpna 1422) byl opatem augustiniánského kláštera ve slezské Zaháni, pocházel ze Saska.[1]
Život a názory
[editovat | editovat zdroj]Na počátku 70. let 14. století studoval na pražské univerzitě. Roku 1409 se účastnil koncilu v Pise.[1]
Už jako stařec od roku 1420 až do své smrti psal podání o papežském schismatu, v jehož závěrečné části přešel do popisu bouřlivých událostí v Čechách doby husitské, které ho nesmírně rozčilovaly. Měl styky s klášterem augustiniánů v Roudnici nad Labem, právě od řeholníků z něj vypuzených nejspíše převážně čerpal informace ke svému spisu. Za viníka všeho neštěstí v Čechách považoval krále Václava IV. Ačkoli obhajoval krále Zikmunda proti nařčením Čáslavského sněmu, v žádném případě nebyl jeho obdivovatelem. Zikmundovi nedůvěřoval, zdálo se mu, že český klérus nechává napospas husitům a proti českému kacířství nezakročuje s dostatečnou rázností. Podezíral Zikmunda, že jakožto rodilý Čech, "miluje nezřízeně svůj národ, [... a] že je ve skrytém spolku se sounárodovci svými".[2] Husitské běsnění vysvětluje tím, že se zaslepeně domnívají, že se jako jediní drží pravé víry.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Tractatus de longaevo schismate (Traktát o dlouhém schismatu) – dějiny velkého papežského schismatu
- Catalogus abbatum Saganensium
- Soliloquium scismatis
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba: díl prvý. Praha: Vesmír, 1927. Dostupné online. Kapitola 4. Ludolf Zaháňský, s. 63-70.
- ↑ PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba: díl prvý. Praha: Vesmír, 1927. Dostupné online. Kapitola 4. Ludolf Zaháňský, s. 66.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. 2. vyd. Svazek prvý. Doba se zvláštním zřetelem k Táboru. Praha: Vesmír, 1933. 283 s. Dostupné online. Kapitola Ludolf Zaháňský, s. 63–70.
